Hltanové žlázy včely medonosné (glandula pharyngealis)

Hltanové žlázy (glandula pharyngealis)

Hltanové žlázy (glandula pharyngealis)

Biologie včely medonosné
1.ročník dálkového studia 2011/2012, obor Včelař na SOU Blatná
Ing. David Šilhan

Ke stažení na Hltanové žlázy včely medonosné (glandula pharyngealis).pdf

Hltanové žlázy (glandula pharyngealis) včely medonosné (apis mellifera) se nacházejí v přední části hlavy mezi mozkem a čelním kutikulárním krunýřem na bočních stranách hlavové dutiny. Hltanové žlázy ústí do hlatanu v blízkosti ústního ústrojí na hltanové destičce1. Hltanové žlázy mají pouze včelí dělnice. Matky a trubci hltanové žlázy nemají.

”]Umístění hltanových žláz, jícen (Phy), hltanové žlázy (1Gl), (2Gl), [1] ”]Umístění hltanových žláz, jícen (Phy), hltanové žlázy (1Gl), (2Gl), [1] ”]Umístění hltanových žláz, Dade 1977,  převzato z [2] ”]Hltanová žláza vyústˇující na hlatnové  destičce, Snodgrass 1925, převzato z [2]

Hltanové žlázy jsou párové žlázy tvořené dvěma podlouhlými hrozny malých váčků, které jsou složeny v četné kličky. Délka každé větve hlatanové žlázy je 14-20mm. Celková délka hltanových žláz je dvojnásobkem délky těla včely. Žláza je složena z asi 550 pseudoacinů (Soudek, 1927). Každý pseudoacin obsahuje 2-35 (2-37 dle [3]) žlázových buňek (c) z nichž každá vylučuje sekret do individuálního vývodu a tyto vývody společně vyúsťují do hlavního vývodu pseudoacinu (b) a teprve tyto vývody jednotlivých pseudoacinů společně vyúsťují do hlavního vývodu hltanové žlázy (a). Struktura žláz byla poprvé podrobně popsána Soudkem, 1927.

Schématický řez umístění hltanové žlázy v hlavě včely medonosné

Schématický řez umístění hltanové žlázy v hlavě včely medonosné

Podélný řez pseudoacinem hltanové žlázy dle Schonfelda, 1955

Podélný řez pseudoacinem hltanové žlázy dle Schonfelda, 1955

Ontogeneze hltanových žláz včely medonosné

Hltanové žlázy jsou po vylíhnutí dělnice nevyvinuté a nejmladším včelám tato žláza ještě nefunguje. Jejich vývoji potebují mladušky přijímat bílkovinnou potravu (Soudek, 1927 ; Ribbands 1953) a asi od 3.-4. dne začne sekret vylučovat2. Produkce stoupá a vrcholí mezi 6.-10. dnem života včely. Mezi 6. a 12. dnem života hltanové žlázy dělnice produkují mateří kašičku a používají ji jako krmičky ke krmení plodu a matky. Hltanové žlázy jsou plně vyvinuté u úlových včel do 14. dne života. Později hltanové žlázy postupně zaprahují. Vyměšovací činnost žláz pokračuje i po zaprahnutí, kdy se vyloučené enzymy uplatňují při zpracování nektaru a medovice na med. Od 10. dne se a mění složení sekretu a začínájí převažovat enzymy štěpící cukry (invertáza).

K zaprahnutí hltanových žláz nemusí dojít v případě, že dělnice pocházejí z osiřelých včelstev nebo včelstev s rojovou náladou. V takovém případě mají dělnice hltanové žlázy po dlouhé týdny ve stavu jako krátce po vylíhnutí [2]. Takové včely zůstávájí fyzilolgicky dlouho mladé.
Činnost hltanových žláz může být také v případě potřeby obnovena. Jádra žlázových buňek v pseudoacinu jsou poměrně velká a nepodléhají atrofii ani v době, kdy buňky přestáváají mateří kašičku vylučovat. Tím je umožněna regenerace a obnovení činnosti této žlázy. U zimních přezimujících včel se hltanové žlázy vyvinou až po přezimování. Je prokázáno, že pouhé zduření nesignalizuje jednoznačně sekreční aktivitu(Brouwers, 1982)

”]Hltanové žlázy včely medonosné, vlevo – plně rozvinuté hltanové žlázy mladušky, vpravo – zaprahlé hltanové žlázy (stará včela), Soudek, převzato z [3]
Stupně rozvoje hltanové žlázy během její ontogeneze od nejmladšího (IV) po nejstarší (I), Hess, 1942

Stupně rozvoje hltanové žlázy během její ontogeneze od nejmladšího (IV) po nejstarší (I), Hess, 1942

Sekret hltanových žláz včely medonosné

Bělavý sekret žlázy je hlavní součástí krmné kašičky larev. Sekret je nahořklé chuti a je označován jako mateří kašička (angl. royal jelly). Mateří kašičkou jsou krmeny všechny larvy od vylíhnutí z vajíčka po do tří dnů věku, larvy matek až do zavíčkování a dospělé matky po celý život.

Mateří kašička se skládá z 65-70% vody a 30-35% sušiny. Z toho v sušině je obsaženo 30-45% bílkovin, 40% cukrů, 10% tuků, 1% minerálních látek (především K, Ca, Na, Zn, Fe, Cu, Mn) a asi 1500 dalších látek (mezi nimi jsou vitamíny a hormony).

Mateří kašička se sbírá jako včelí produkt s tradovanými léčivými účinky na člověka jejich výčet je mimo rozsah této práce. Antibiotický účinek medu na člověka je mu připosován pro přítomnost enzymu inhibin jež je produktem hltanových žláz v medu přítomným. V mateří kašičce byla též nalezena kyselina HDEA (10-hydroxy-trans-2-decenová kyseliná) o níž se dále hovoří v [4].

Zajímavostí je, že matka živená mateří kašičkou v sezóně klade denně takové množství vajíček, kolik sama váží a přitom žije až 5 let. Nejen v říši hmyzu je to nevídané. Včelí larva krmená mateří kašičkou během 6 dnů (od vylíhnutí do zavíčkování) zvýší svojí hmotnost 1500x, larva matky dokonce 2200x.

”]Matečníky s larvami v mateří kašičkou, [5]

Použitá literatura

[1] Snodgrass,R.E., Anatomy of The Honey Bee, Comstock 1956,
[2] Přidal A., Včelí produkty, MZLU 2003
[3] Veselý V. a kol., Včelařství, Brázda 2009
[4] HDEA, internet http://toxicology.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=450
[5] online, Wikipedia.org